Městská Policie
Dneska ráno jsem měl zase za stěračem papírek … Ne, že by to bylo něco neobvyklého. Bydlím přímo v centru Prahy a všude v okruhu několika kilometrů jsou modré parkovací zóny jen pro rezidenty.
Jenže já rezident jsem … Bydlím tam jako každý další, v Praze jsem od narození … Problém je ale v tom, že trvalé bydliště mám už čtvrtým rokem někde jinde - má to spoustu důvodů a stejně tak mám i důvody, proč to zatím nechci měnit zpátky. Jenže tak tu parkovací kartu nedostanu a to jsem to zkoušel i přes známý …
Řekl jsem si, že občas nějakej ten papírek za 500,- přežiju, že to pojmu jako placený parkování 
) Jenže ouha, a to je vlastně ten důvod, proč to sem píšu. Ono totiž za poslední dobu tam mám papírky čím dál častěji. Vysledoval jsem, že auta, která tam parkují jen občas, mají pokutu za stěračem tak jednou, dvakrát do měsíce. Na moje auto už si zvykli a místo toho, aby to teda kluci ušatý vzali jako lidi a řekli si, že tenhle Vomáčka tady parkuje denně přes noc, což znamená, že tady bydlí, rozjeli se … A to dost a už jdou rovnou na věc … Téměř každý třetí den mám za stěračem povídání o mém přestupku …
Proč? Jasně, že nemám parkovací kartu, tedy pášu přestupek, ale nemá ji tam polovina lidí a ti, kteří tam parkují zřídka, ty papírky nedostávají - bylo by totiž těžší z nich ty peníze vytáhnout, tak proč se snažit?! Rezident je jiný kafe! To, že vedle má devadesátiletej soused zaparkovanej vysavač z NDR, se kterým nejezdí a zabírá tak místo, to už nikoho nezajímá …
Prostě jsem ten, který tam bydlí, a tak je reálná šance na mě vyrejžovat peníze …
Tak šupšup, kácejte lesy, tiskněte formuláře a dávejte mi je za stěrač … Kdybyste mi povolili to parkování před vlastním bytem, rád budu platit měsíčně parkovné a máte to bez práce i bez papírků! A klidně si i vyměním místo s tím Trabantem, stejně dědek už ani neví, kde od toho má kliku …
Nebo si mám koupit jiný auto, který nebudete znát a parkovat zase půl roku v klidu?
Ty brďo, Valentýn
Dneska je Valentýn … Hmmm …
Slaví to někdo jinej než nablblý puberťácký blondýny?
Já si myslím, že pokud někoho miluju, pak to ví a chovám se tak po celej rok. Ne jen dneska … Mě totiž přijde, že ty amíci nemají co dělat a tak blbnou se Santa Clausema, Valentýnem, Halloweenem a podobnejma nesmyslama. A když je to přestane bavit, pak jdou házet bomby …
Oni totiž nějak musejí suplovat ten nedostatek kultury a historie, tak si to léčej synteticky vytvořenejma blbinama a tvářej se, že je to v poho. Nejhorší je, že jim to plno lidí žere …
No, ale zpět k Valentýnu …
Svátek sv. Valentýna se rozšiřuje pomalu po celém světě a v posledních letech se stále více slaví i u nás. Proč zrovna 14. února?
Sv. Valentýn je historickou osobností. Moc se o něm neví, jen lze z dokumentů vyčíst (já je teda nečet’ 
), že zemřel v roce 269 a byl prohlášen svatým. Vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270) a vypráví se o něm spousta legend.
Jedna z nich je ze starého Říma a vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, proč se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým. Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří těm pověrám (měl na mysli křesťanství). Jenže Valentýn namítl, že císař je tím, kdo věří pověrám.
Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na sebevědomého Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si Astorius Valentýna do domu. Tam se setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval.
Zázrak se opravdu stal a dívka opět spatřila světlo světa. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli věřit v ten zázrak a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu ufikli hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv. Valentýn patronem věrných a čisté, oddané lásky.
Také křesťané přejali tento starobylý zvyk a spojili jej se svým světcem Valentýnem, mučedníkem za vlády císaře Claudia II. Duševně nemocný císař se prý rozhodl zrušit manželství, neboť ženatí muži podle něj nebyli dobrými válečníky (s čímž se asi dá souhlasit). Kněz Valentýn se však přes císařův zákaz tajně dál oddával milence, za což byl uvržen do vězení a popraven. Poslední vzkaz, který Valentýn poslal dceři vězeňského dozorce před svou smrtí zakončil slovy: “Od Tvého Valentýna”. A tak od té doby si v den svátku Sv. Valentýna posílají a dávají zamilovaní lidé tyto “Valentýnky” s vyznáním lásky.
A upozorňuju, že zejtra je Jiřiny, tak co kdybychom z ní udělali svatou a věnovali ten den třeba oslavě palce u levé nohy? A pokud to nazveme třeba “Georgia’s Finger Day”, začne to určitě za chvíli spousta lidí slavit … A nějaká ta historie se k tomu taky nepochybně brzy vymyslí …
Doplněno večer:
Je to ještě horší, než jsem si myslel ráno … Už mi přišla asi šestá SMS s přáním k Valentýnu … Tak tedy přemýšlím, neměl bych popřát dědovi a oběhnout sousedy???
Botičky
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
“Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.” Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy.
Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: “To ale nejsou moje botičky.”
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: “To jsi, Ty hovado, nevěděl dřív?”, s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: “To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já.”
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: “Kde máš rukavičky?” Chlapeček odpoví: “Rukavičky mám schované v botičkách.”
Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc.
Tenhle vtip trefně paroduje život s mou ženou … Pevně věřím, že mne i učitelku brzy osvoboděj 
Svatba na pár měsíců
Vzpomněl jsem si, že se vlastně nedávno rozvedl Richard Krajčo s Ivou Frühlingovou. Myslím, že jejich svatba měla velmi krátké trvání …
Co asi tak může být příčinou toho, že to vypadá skvěle a za pár dní to bere tak rychlej konec?
Krajčův životní styl? Naivita Ivy?
Magická cesta
Tak jsem se před pár dny dohadoval s kámoškou Editou o tom, kdeže je to ten kopec, co se po něm kutálejí věci nahoru. Já tvrdil, že na Filipínách, což je fakt, ale ona mi pak poslala odkaz na nějakej úkaz tady v ČR.
Tak se ptám, co si o tom myslíte:
“Nejen restaurace Excalibur, ale i město Moravská Třebová a jeho okolí, má magickou atmosféru. Pouhé 3 km od Excalibru se nachází opravdu zajímavé místo. Je to cesta, která je z kopce, a přitom pokud byste na ní zapomněli například odbržděné auto, rozjelo by se samo naopak do kopce. Totéž se stane třeba i s naplněnou plastovou láhví a podobně.”
Jak mi zobák narost’
S dovolením i bez něj tu budu psát tak, jak většina z nás mluví a jen pár pózistů se snaží to lámat na spisovnou češtinu. Chci to psát srozumitelně a tak nějak i s vyjádřením emocí - a to jde těžko tlačením psaného projevu do absolutní dokonalosti.
Tím ale nechci podrývat význam této sekce. Naopak, jde mi v ní především o to, abych si někde zaznamenal nebo okomentoval projevy jazykových megatupců, kteří se zrodili spolu s internetem a SMS. Jedna věc je totiž psát hovorově a druhá je neznat základní pravidla gramatiky!
Osobně jsem na češtinu dost citlivej, a i když si s ní někdy hraju a může to vypadat, že “voko” a “kref” je pro mne normální, přesto tomu tak není. Nejvíce mne asi iritujou ty “rádobyredaktoři” z internetových deníků, kteří si to snad po sobě ani nejsou schopný přečíst nebo alespoň vložit do Wordu a prospelovat.
Je až děsný, jak se mi s rozmachem textových služeb, tedy mailu, SMS, chatu a pod., změnil úhel pohledu na některý lidi. Často se až divím, že je někdo schopnej kliknout na “Send” a pustit do světa větu, kde snad není ani jedno slovo správně: “… kdyš ženy měli bít na místě …”.
Co se týká deníků na netu, asi nejvíc tomu kraluje www.idnes.cz. Nechávám si posílat denně news a není snad jedné zprávy, kde by nebyla gramatická pitomost …
Třese se to, třese …
… a ty ty ty, ty to budeš platiti? Ne! My to budeme platit!
Tak se na světě zase stalo nějaké to neštěstíčko, v Pakistánu se zatřásla země a je 19.000 mrtvých … Smůla, je mi jich opravdu upřímně líto, ale takové věci se prostě dějí. Stejně jako tsunami, stejně jako povodně … Ale naši socani se musejí blejsknout a zaplatit pár mega. Našich pár mega!
Jako kdybychom nebyli zadlužení až po uši, jako kdyby neexistovaly světové organizace a státy, které na to mají rezervy … Ne, je to jen prázdné rádoby “solidární” gesto pomatence Pahrobka, které je pro Pakistán jako plivanec do moře a pro nás to znamená zase o pár děr na silnicích víc. To by mě zajímalo, jakou částkou pomohl Pakistán nám při povodních …
Tak jsem to pustil ;o)
Dneska jsem spustil tenhle blog. Je mi jasný, že na netu je jich asi další bambilión, ale informací není nikdy dost a ta síť je tu koneckonců od toho, ne?
Tak pokud vás něco zaujme, pište a komentujte …